Americký skladatel a multiinstrumentalista Rafael Anton Irisarri sice působil v projektech Sight Below a Orcas, ale těžištěm jeho tvorby jsou alba plná náladových ambientních skladeb na pomezí elektroniky a současné vážné hudby. Na hudební scéně se Irisarri pohybuje již téměř patnáct let. V březnu letošního roku vystoupil v Praze v rámci festivalu Spectaculare a v červnu vydal své nové, velmi pozoruhodné album Solastalgia.
Trio M/Á/J, které právě vydalo svou debutovou desku První květy, tvoří maďarská zpěvačka a houslistka Ágnes Kutás a dva muzikanti z české alternativní scény – klávesista Michal Kořán a baskytarista Josef Jindrák. Jejich album je až překvapivě libozvučné, trio na něm s pomocí elektroniky, přednatočených pásků a hostujícího kytaristy Pavla Richtera doslova maluje zvukem.
Mikoláš Růžička, známý především jako polovina indie-folkového dua Republic of Two, má na kontě i dvě alba melancholických písní pod hlavičkou svého projektu Piano. Růžičkovo nejnovější klavírní album nazvané Doma přináší výraznou změnu: pohybuje se totiž na hranici ambientní a současné vážné hudby.
Výborná alba v loňském roce vydali producenti elektronické hudby DJ Koze a Max Cooper, dále písničkářka Sophie Hunger nebo staří známí Beach House. Na české scéně se objevilo mimořádné, stylově těžko zařaditelné album Eg projektu Zabelov Group; svůj talent s novou nahrávkou Nothing Like Before potvrdil i Ondřej Holý alias dné.
Americký písničkář Gregory Alan Isakov vydal během posledních patnácti let sedm autorských alb. I když ta čtyři poslední mu přinesla zasloužený úspěch, není hudba jediným zdrojem jeho obživy. Isakov přes den pracuje na své farmě a své největší zálibě – hudbě – se věnuje většinou až po večerech. Ve studiu na své farmě nahrál také své letošní, temnější a rockovější album Evening Machines.
„Nejkrásnější tvůrčí oblast leží na hranici mezi zvukovými efekty a hudbou,“ prohlásil jednou režisér David Lynch. Seriál stručných profilů umělců převážně z elektronické scény, kteří hledají neobvyklé postupy a pracují s neobvyklými zvuky. Max Cooper na sebe upozornil jako autor originálních audiovizuálních představení i jako zručný remixér skladeb jiných autorů. Na kontě má však především tři pozoruhodná alba: Human, Emergence a One Hundred Billion Sparks.
Třiadvacetiletý německý pianista Niklas Paschburg se hudbě věnuje již několik let, ale debutové album s názvem Oceanic vydal až v únoru letošního roku. Třičtvrtihodinové album je koncipováno jako příběh se začátkem a koncem a jeho leitmotivem je šumění moře v Baltském oceánu. Rozjímavé nálady se na nahrávce střídají s dynamičtějšími pasážemi a svůj dominující klavír Paschburg doplňuje elektronickými zvuky včetně výrazných basových linek a perkusí.
Hudba pro noční rozjímání, usínání, spánek a ranní probouzení… Sleep, úctyhodný, více než osmihodinový projekt německého skladatele Maxe Richtera, který byl po vydání v roce 2015 několikrát provedený naživo – v nočních hodinách, s posluchači na postelích namísto židlí. Jednatřicet skladeb na pomezí ambientní elektronické a současné vážné hudby. Mimořádný projekt, který potěší především příznivce neokázalé, hladivé hudby.
Z hudebního hlediska to nebyl špatný rok. St. Vincent se posunula k popu, Charlotte Gainsbourg překvapila novou energií, znamenité desky vydali staří bardi elektronické scény, kteří vystupují pod aliasy Four Tet a Lusine. Na české scéně přibyl originální projekt Jakuba Königa Zvíře jménem podzim, další melancholickou desku vydali Kalle, příklonem k folku své posluchače potěšili hraví Clarinet Factory. A to samozřejmě nebylo všechno!
Celých pětačtyřicet let dělí záznam loňského koncertu Davida Gilmoura v pompejském amfiteátru od legendárního koncertu Pink Floyd Live at Pompeii, který zachytil kapelu nedlouho před celosvětovým úspěchem alba The Dark Side of the Moon. Oba dokumenty spojuje kromě David Gilmoura jen jedna stejná skladba. Mnohé se změnilo, radost z hudby naštěstí zůstala.