Fotografické básně Igora Malijevského

Igor Malijevský, člen hudební skupiny Hlinomazův apetit, je známý především jako svérázný básník, prozaik a autor Hladové kuchařky s recepturami stovky nejlevnějších jídel; zároveň je to znamenitý fotograf. Nedávno mu vyšly hned dvě fotografické publikace – nejdříve monograficky zaměřená kniha Znamení Lvova, o rok později retrospektivní Fotografie 1996–2016. K fotografii Malijevský „přičichl“ opožděně až ve svých pětadvaceti letech; o něco d Foto © Igor Malijevskýřív začal psát své první básně. Na úplné počátky své fotografické tvorby autor vzpomíná takto: „Fotografování se (k poezii) přidalo postupně, jako druhý jazyk, stručnější vyjádření téhož. Dodnes nepoužívám fotoaparát k ničemu jinému než k psaní básní.“ Malijevský dobře ví, co „fotografické básně“ potřebují, a je proto stále věrný přístroji na středoformátový film. Až na výjimky fotografuje černobíle a před počítačem upřednostňuje temnou komoru se zvětšovákem, vývojkou a ustalovačem. Nic na tom nezměnil ani masivní nástup digitální fotografie v první polovině minulého desetiletí. Zatímco mnozí fotografové v té době věnovali množství energie k „přezbrojování“ na nové médium a vzápětí se stali tvůrci digitálně „vyleštěných“ fotografií, Malijevský zůstal u staré dobré ruční práce. Dobře udělal.

Dvacet let s fotografií

Ve své retrospektivní knize Fotografie 1996–2016 autor dělí více než stovku svých fotografií na rané (1996–2006) a pozdější (2006–2016) práce, zvláštní kapitolu věnuje portrétům, aktům a cyklu Domeček pro panenky. Poslední oddíl pak obsahuje jeho „experimenty a hry“ – to, že se fotografií dokáže i dobře bavit, dokazují například jeho autoportréty vytvořené na skeneru nebo zmínka o portrétech, které zvětšoval „přímo na zrající sýr Hermelín“. Všechny kapitoly své knihy autor uvádí stručným, ale výstižným komentářem.

Malijevský s oblibou zachycuje lyrické zázraky i vtipné paradoxy všedního dne; rád pracuje s neostrostí, protisvětlem, lyrizujícími odlesky na sklech, se stíny a mlhou. I když nikoho vědomě nekopíruje, jeho tvorba přirozeným způsobem navazuje na fotografické experimenty Alexandra Hackenschmieda, civilismus v tvorbě Evy Fukové, hravost Jiřího Stacha i perfekcionalismus rané tvorby Vojtěcha V. Slámy. Zmíněný cyklus Domeček pro panenky vznikl v ukrajinském Lvově, kde Malijevský objevil bizarní dvorek se stovkami odložených hraček. V tomto případě udělal autor výjimku a fotografoval na barevný film; papírové zvětšeniny poté vytiskl na plátno a papír. Některé fotografie z tohoto cyklu mu později posloužily jako ilustrace k jeho třetí básnické sbírce Zimní království.

Lvov je krásná dívka, která to o sobě neví

Kniha Znamení Lvova je dokladem, jak inspirativní je pro tvůrce typu Malijevského cestování a změna prostředí. Pokud výše zmíněná retrospektiva obsahovala kromě snímků z Prahy také fotografie z Berlína, Paříže, Lisabonu, New Yorku a dalších měst, kniha Znamení Lvova vznikla při čtrnáctidenní návštěvě největšího města západní Ukrajiny. Lvov je historickým městem, které až do konce druhé světové války patřilo Polsku. I dnes je to město mnoha kontrastů, místo, v němž se střetávají různé národnosti, náboženství i chudoba s bohatstvím. „Lvov je krásná dívka, která to o sobě neví a která má jiné starosti než se líčit,“ říká k tomu Malijevský. V centru jeho zájmu byly samozřejmě staré čtvrti, které si – na rozdíl od Prahy a dalších historických evropských měst – dosud uchovaly své kouzlo a rázovitý charakter. Při toulkách městem mu neunikly kontrasty mezi starým a novým, krásným a o Foto © Igor Malijevskýšklivým, živým a neživým. S oblibou fotografoval nejen děti, ale hlavně staré lidi; s nimi se dával do řeči a zapisoval si jejich životní příběhy. Zachytil tváře lidí za zaprášenými okny, siluety lidí v protisvětle, odlesky v kalužích, ptáky letící oblohou i řadu nočních scén s rozsvícenými okny. Malijevský je bytostný romantik s vyhraněným sociálním cítěním; jeho „fotografické básně“ jsou nejednou až dojemné, ale přesto nikdy nejdou za hranici kýče.

Igor Malijevský je v dobrém slova smyslu staromilec, který programově lyrizuje náš svět zaplavený obrazovým smogem. Své fotografie zvětšuje v malých číslovaných edicích a negativy poté důsledně ničí. Dobře ví, že je to jediný způsob, jak si umělecká fotografie může zachovat svou hodnotu. 

 

Igor Malijevský, Fotografie 1996–2016, Vltavín 2017, 148 stran

Igor Malijevský, Znamení Lvova, KANT 2016, 96 stran

předchozí článek Všechny články