Německý filozof korejského původu Byung-Chul Han je autorem pozoruhodných esejů, které si všímají proměny lidské společnosti v dnešní digitální době. Soubor jeho pěti zásadních prací, který vyšel česky pod názvem Vyhořelá společnost vrcholí esejem Agonie Eróta. Chul Han se v něm zabývá krizí lásky, vymizením erotické přitažlivosti a pornografizací současného světa.
Kunderův Román Život je jinde paradoxně vyšel napřed ve francouzském překladu (1973), poté česky v exilovém nakladatelství 68 Publishers (1979); teprve nyní, celých sedmačtyřicet let po dokončení, vychází v Čechách. Milan Kundera to komentuje slovy: „Navzdory nečekanému úspěchu neztrácel život románu svou melancholii: děl se stále jinde, daleko od své země.“
Islandský prozaik Steinar Bragi (1975) sice od přelomu tisíciletí vydal již šest románů, ale u nás je – na rozdíl například od Sjóna – zatím neznámý. Jeho Planina je psychologickým románem s výraznými prvky sci-fi a hororu, ale přesto je pevně ukotveným v islandské současnosti. Recenze vyšla v hudebním časopisu Fullmoon.
Původem britská zpěvačka Anohni patří mezi nejpozoruhodnější postavy současné hudební scény. Po šesti albech se skupinou Antony and the Johnsons, v níž vystupovala jako frontman Antony Hegarty, vydala sólové album Hopelessness. Zároveň se změnou identity se změnil i její hudební styl: Hopelessness má zcela současný elektronický zvuk i mnohem přímočařejší texty písní.
Román Ladislava Šerého Nikdy nebylo líp, v podstatě složený z myšlenek jeho předchozích Laserových romancí, vyslechnutých hospodských mouder a překvapivě šťavnatých milostných scén, je neodolatelně přitažlivý, zvlášť pokud je čtenář už alespoň mírně jetý a život mu dal pár pořádných kopanců... Próza zřetelně kunderovského ražení však není jen mrazivě ironická, ale také něžná a vášnivá; kromě toho je i kouzelným hospodským místopisem, v němž ožívá současná „krčemná“ Praha s místy, kde to stále ještě žije. Psáno pro hudební časopis Fullmoon.
Francouzský fotograf a spisovatel Édouard Levé (1965–2007) patřil mezi senzitivní umělce, kteří se s přibývajícími léty stále hlouběji nořili do depresivních stavů. Levé za svého života vydal řadu fotografických knih a tři útlé prózy, z nichž nejpodstatnější je Autoportrét. Rukopis čtvrté prózy s výstižným názvem Sebevražda Levé odevzdal nakladateli deset dní před svou smrtí.
Hudba jako padající sníh, hudba pro tiché večery nebo probouzející se dny. Silně emotivní hudba Julianny Barwick je inspirovaná kostelními sbory. Zpěvačka a skladatelka během deseti let, kdy vydala tři alba a několik EP desek, prošla výraznou proměnou. Její hudba se s postupem let víc a víc otevírala světu, vysoce nastavenou laťku si však udržela.
„Nejkrásnější tvůrčí oblast leží na hranici mezi zvukovými efekty a hudbou,“ prohlásil jednou režisér David Lynch. Seriál stručných profilů umělců převážně z elektronické scény, kteří hledají neobvyklé postupy. Nonkeen tvoří pianista Nils Frahm, dva jeho kamarádi ze školních let a hostující Andrea Belfi. Kromě debutového alba The Gamble mají Nonkeen za sebou i vynikající koncert v pražské Akropoli.
Japonský prozaik Haruki Murakami proslul především svými objemnými romány; jeho povídky byly často skicami k pozdějším románům. Tak je tomu i v případě časopisecky vydaných povídek, které Murakami uspořádal do svazku Muži, kteří nemají ženy. Knížka o mužích, jimž se nedaří udržet si ženu, vrcholí lyrickým žalozpěvem, jímž se prozaik dostává až na samou hranici kýče. No woman, no cry, říká si čtenář a po tváři mu stékají slzy...
Adrian T. Bell je všestranně tvůrčí člověk: původně krajinný architekt, poté reklamní výtvarník a malíř, který se ve čtyřiceti náhodou stal zpěvákem rockové kapely Prostitutes a těsně před padesátkou začal nahrávat sólová alba. Tři roky po ceněném Different World přišel s novým albem Night and Day, na němž jsou i dvě velmi emotivní písně: titulní nu-jazzová Night And Day a soulová On My Own.