Americký prozaik Cormac McCarthy (1933) si přízeň publika získával postupně. I v Čechách docela dlouho trvalo, než získal stálý okruh věrných čtenářů. Jeho strohé, nelítostné a často i kruté romány v sobě mají romantické zápletky, ale i působivé obrazy, které ve čtenáři dlouho zůstanou.
Básně sebrané J. H. Krchovského mají téměř čtyři sta stran. Když jsem tuhle objemným svazkem (pokolikáté už?) listoval, docela jsem se pobavil.
Smrt jednoho z nejlepších rockových bubeníků Johna Bonhama znamenala konec i jeho „mateřské“ kapely Led Zeppelin. Autor knihy Příběh Led Zeppelin Mick Wall při líčení této smutné epizody využívá i fiktivních motivů; díky tomu dosahuje značné emotivní působivosti.
Několikrát oceněný holandský prozaik Michel Faber (1960) je kromě jiného autorem přeceňovaného románu Pod kůží (2000, česky 2002). Román se drží obvyklých schémat science-fiction, ale obsahuje i pozoruhodné postřehy.
Román Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých Olgy Tokarczukové, jedné z nejuznávanějších současných polských prozaiček, by se dal charakterizovat jako ekologicko-astrologická detektivka. Na několika místech se autorka – jen tak mimochodem – zmiňuje o Česku.
Znamenitý jazzový trumpetista Miles Davis šel vždy přímočaře za svým a nikdy si nebral servítky. Přesvědčit se o tom můžeme v jeho autobiografii Miles, kterou napsal ve spolupráci s Quincym Troupem. Vyhraněný názor má i na tzv. vážnou hudbu.
Z loňských knih patřících do literatury faktu mě nejvíce zaujal objemný svazek amerického muzikologa Alexe Rosse Zbývá jen hluk. A to i přesto – nebo právě proto –, že s řadou jeho závěrů nesouhlasím.