Některé věci kolem nás nemusí mít žádný praktický význam. Jsou krásné samy o sobě. Když je má člověk v sobě, je bohatší. Jde o bohatství, které se nedá vyčíslit ani ukrást.
Moderní revue pro současné umění je stránka, která se snaží soustředit na jedno místo co nejzajímavější věci ze současné kultury: především literatury a hudby, okrajově i fotografie a filmu. Nesází na aktuálnost, ale na pečlivý výběr, názorovou konzistentnost a nezvyklé úhly pohledu. Moderní revue pro současné umění preferuje neokázalost a zaměřuje se na emoce a intimitu v současném umění.Moderní revue je důsledně nezávislá a nekomerční.
Ajvazovo právě vydané opus magnum s názvem Města pokračuje v linii jeho úspěšných a oceňovaných románů Prázdné ulice (2004) a Cesta na jih (2008). Kompozice více než sedmisetstránkového románu připomíná chobotnici s mnoha chapadly. Města, stejně jako jeho předchozí romány, se totiž dají číst dvojím způsobem: buď jako dobrodružný román s prvky sci-fi nebo jako osobně zaujatou výpověď o senzitivním člověku dnešní doby, který je stále ještě schopen vnímat život jako zázrak.
Dva romány, které nejvýznamnější slovenský prozaik Rudolf Sloboda (1938–1995) napsal předtím, než si vzal život. Román Podzim, jenž zachycuje poslední dva roky autorova života, je oproti Krvi bezvýchodnější a méně dějový; jeho jádrem jsou na jedné straně úvahy o smyslu života, na druhé snaha vyrovnat se s jeho konečností a postupným „odcházením“.
Dva romány, které nejvýznamnější slovenský prozaik Rudolf Sloboda (1938–1995) napsal předtím, než si vzal život. Slobodovo opus magnum Krev a jeho postskriptum Podzim jsou si navenek podobné, ale ve skutečnosti se dost liší. Zatímco Krev je ještě plná života, v Podzimu jako by se zastavil čas.
Vypadá to, že francouzský prozaik Michel Houellebecq už jiný nebude. Ve svém novém románu Serotonin se totiž opět noří do duše svého typického hrdiny – muže středních let, který ztratil smysl života a postupně se propadá do hlubší a hlubší deprese. Léčba antidepresivy jeho trápení jen prodlužuje a navíc pro něj má ponižující vedlejší účinky.
Americký skladatel a multiinstrumentalista Rafael Anton Irisarri sice působil v projektech Sight Below a Orcas, ale těžištěm jeho tvorby jsou alba plná náladových ambientních skladeb na pomezí elektroniky a současné vážné hudby. Na hudební scéně se Irisarri pohybuje již téměř patnáct let. V březnu letošního roku vystoupil v Praze v rámci festivalu Spectaculare a v červnu vydal své nové, velmi pozoruhodné album Solastalgia.
Téměř šestisetstránkový román Ziy Haidera Rahmana Ve světle toho, co víme je podivuhodnou diagnózou světa, v němž žijeme. Román, který nepochybně vychází z autorových osobních prožitků, v sobě má i nezanedbatelnou dávku skepse ve vztahu k lidskému vnímání.
Trio M/Á/J, které právě vydalo svou debutovou desku První květy, tvoří maďarská zpěvačka a houslistka Ágnes Kutás a dva muzikanti z české alternativní scény – klávesista Michal Kořán a baskytarista Josef Jindrák. Jejich album je až překvapivě libozvučné, trio na něm s pomocí elektroniky, přednatočených pásků a hostujícího kytaristy Pavla Richtera doslova maluje zvukem.
Memoáry Marka Slouky vyšly v roce 2017 v New Yorku pod názvem Nobody´s Son, A memoir. Jejich české vydání na sebe nenechalo dlouho čekat – pod poetičtějším názvem Daleko v srdci se u nás v překladu Josefa Moníka objevily již o rok později. Sloukovy vzpomínky jsou niterné a bolestné; pro čtenáře, který zvládá i hlubší emoce, jsou zároveň i strhující.
Román Ziy Haidera Rahmana Ve světle toho, co víme je skutečně mimořádný. Udivuje totiž nejen epickou šíří a psychologickým ponorem do hlavních postav, ale i množstvím otázek, které klade. Kromě toho obsahuje i množství sofistikovaných odboček, které zpomalují a zároveň obohacují ústřední dějovou linii.
Mikoláš Růžička, známý především jako polovina indie-folkového dua Republic of Two, má na kontě i dvě alba melancholických písní pod hlavičkou svého projektu Piano. Růžičkovo nejnovější klavírní album nazvané Doma přináší výraznou změnu: pohybuje se totiž na hranici ambientní a současné vážné hudby.