Některé věci kolem nás nemusí mít žádný praktický význam. Jsou krásné samy o sobě. Když je má člověk v sobě, je bohatší. Jde o bohatství, které se nedá vyčíslit ani ukrást.
Moderní revue pro současné umění je stránka, která se snaží soustředit na jedno místo co nejzajímavější věci ze současné kultury: především literatury a hudby, okrajově i fotografie a filmu. Nesází na aktuálnost, ale na pečlivý výběr, názorovou konzistentnost a nezvyklé úhly pohledu. Moderní revue pro současné umění preferuje neokázalost a zaměřuje se na emoce a intimitu v současném umění. Moderní revue je důsledně nezávislá a nekomerční.
+ + +
Dva romány, které nejvýznamnější slovenský prozaik Rudolf Sloboda (1938–1995) napsal předtím, než si vzal život. Román Podzim, jenž zachycuje poslední dva roky autorova života, je oproti Krvi bezvýchodnější a méně dějový; jeho jádrem jsou na jedné straně úvahy o smyslu života, na druhé snaha vyrovnat se s jeho konečností a postupným „odcházením“.
Dva romány, které nejvýznamnější slovenský prozaik Rudolf Sloboda (1938–1995) napsal předtím, než si vzal život. Slobodovo opus magnum Krev a jeho postskriptum Podzim jsou si navenek podobné, ale ve skutečnosti se dost liší. Zatímco Krev je ještě plná života, v Podzimu jako by se zastavil čas.
Vypadá to, že francouzský prozaik Michel Houellebecq už jiný nebude. Ve svém novém románu Serotonin se totiž opět noří do duše svého typického hrdiny – muže středních let, který ztratil smysl života a postupně se propadá do hlubší a hlubší deprese. Léčba antidepresivy jeho trápení jen prodlužuje a navíc pro něj má ponižující vedlejší účinky.
Americký skladatel a multiinstrumentalista Rafael Anton Irisarri sice působil v projektech Sight Below a Orcas, ale těžištěm jeho tvorby jsou alba plná náladových ambientních skladeb na pomezí elektroniky a současné vážné hudby. Na hudební scéně se Irisarri pohybuje již téměř patnáct let. V březnu letošního roku vystoupil v Praze v rámci festivalu Spectaculare a v červnu vydal své nové, velmi pozoruhodné album Solastalgia.
Téměř šestisetstránkový román Ziy Haidera Rahmana Ve světle toho, co víme je podivuhodnou diagnózou světa, v němž žijeme. Román, který nepochybně vychází z autorových osobních prožitků, v sobě má i nezanedbatelnou dávku skepse ve vztahu k lidskému vnímání.
Trio M/Á/J, které právě vydalo svou debutovou desku První květy, tvoří maďarská zpěvačka a houslistka Ágnes Kutás a dva muzikanti z české alternativní scény – klávesista Michal Kořán a baskytarista Josef Jindrák. Jejich album je až překvapivě libozvučné, trio na něm s pomocí elektroniky, přednatočených pásků a hostujícího kytaristy Pavla Richtera doslova maluje zvukem.
Memoáry Marka Slouky vyšly v roce 2017 v New Yorku pod názvem Nobody´s Son, A memoir. Jejich české vydání na sebe nenechalo dlouho čekat – pod poetičtějším názvem Daleko v srdci se u nás v překladu Josefa Moníka objevily již o rok později. Sloukovy vzpomínky jsou niterné a bolestné; pro čtenáře, který zvládá i hlubší emoce, jsou zároveň i strhující.
Román Ziy Haidera Rahmana Ve světle toho, co víme je skutečně mimořádný. Udivuje totiž nejen epickou šíří a psychologickým ponorem do hlavních postav, ale i množstvím otázek, které klade. Kromě toho obsahuje i množství sofistikovaných odboček, které zpomalují a zároveň obohacují ústřední dějovou linii.
Mikoláš Růžička, známý především jako polovina indie-folkového dua Republic of Two, má na kontě i dvě alba melancholických písní pod hlavičkou svého projektu Piano. Růžičkovo nejnovější klavírní album nazvané Doma přináší výraznou změnu: pohybuje se totiž na hranici ambientní a současné vážné hudby.
Tweety 1956–1963 Věry Jirousové nejsou jen další knížkou o strastech dospívání, ale také velmi osobním svědectvím o tom, jak se v Čechách žilo před šedesáti lety. Pozdější historička umění (a také první manželka Ivana M.Jirouse) si totiž jako školačka mezi svým dvanáctým a dvacátým rokem do malých zápisníků zapisovala stručné potřehy o okolním světě. Víc než se školou v té době bojovala se svým akurátním otcem a kvůli neporozumění se víc a víc uzavírala do sebe. Psaní deníků pro ni bylo autoterapií i ranou tvůrčí realizací.