Některé věci kolem nás nemusí mít žádný praktický význam. Jsou krásné samy o sobě. Když je má člověk v sobě, je bohatší. Jde o bohatství, které se nedá vyčíslit ani ukrást.
Moderní revue pro současné umění je stránka, která se snaží soustředit na jedno místo co nejzajímavější věci ze současné kultury: především literatury a hudby, okrajově i fotografie a filmu. Nesází na aktuálnost, ale na pečlivý výběr, názorovou konzistentnost a nezvyklé úhly pohledu. Moderní revue pro současné umění preferuje neokázalost a zaměřuje se na emoce a intimitu v současném umění. Moderní revue je důsledně nezávislá a nekomerční.
+ + +
Román Ziy Haidera Rahmana Ve světle toho, co víme je skutečně mimořádný. Udivuje totiž nejen epickou šíří a psychologickým ponorem do hlavních postav, ale i množstvím otázek, které klade. Kromě toho obsahuje i množství sofistikovaných odboček, které zpomalují a zároveň obohacují ústřední dějovou linii.
Mikoláš Růžička, známý především jako polovina indie-folkového dua Republic of Two, má na kontě i dvě alba melancholických písní pod hlavičkou svého projektu Piano. Růžičkovo nejnovější klavírní album nazvané Doma přináší výraznou změnu: pohybuje se totiž na hranici ambientní a současné vážné hudby.
Tweety 1956–1963 Věry Jirousové nejsou jen další knížkou o strastech dospívání, ale také velmi osobním svědectvím o tom, jak se v Čechách žilo před šedesáti lety. Pozdější historička umění (a také první manželka Ivana M.Jirouse) si totiž jako školačka mezi svým dvanáctým a dvacátým rokem do malých zápisníků zapisovala stručné potřehy o okolním světě. Víc než se školou v té době bojovala se svým akurátním otcem a kvůli neporozumění se víc a víc uzavírala do sebe. Psaní deníků pro ni bylo autoterapií i ranou tvůrčí realizací.
Výborná alba v loňském roce vydali producenti elektronické hudby DJ Koze a Max Cooper, dále písničkářka Sophie Hunger nebo staří známí Beach House. Na české scéně se objevilo mimořádné, stylově těžko zařaditelné album Eg projektu Zabelov Group; svůj talent s novou nahrávkou Nothing Like Before potvrdil i Ondřej Holý alias dné.
Anna Cima si hned ve svém prvním románu Probudím se na Šibuji nasadila vysokou laťku – pokusila se napsat mnohovrstevnatý, pečlivě prokomponovaný román, který je uvěřitelný a drží pevně pohromadě. Podařilo se jí to především v ústřední linii románu, kde vypravěčka Jana pátrá po zapomenutém japonském prozaikovi Kawašitovi. Cima tu na rozdíl od krkolomného závěru působí sebejistě a zároveň bezprostředně, děj má spád a nechybí mu humor ani milostná zápletka.
Románu Vetešnictví pana Nakana dodává potřebnou „šťávu“ nejen autorčin cit a jemný humor, ale také pochopení pro lidské slabosti – v tomto případě zejména pravidelné zálety majitele vetešnictví pana Nakana. Rutinu stárnoucímu donchuánovi však naruší krásná paní Sakiko, která je sexuálně mnohem náročnější, než se panu Nakanovi zpočátku zdá.
Americký písničkář Gregory Alan Isakov vydal během posledních patnácti let sedm autorských alb. I když ta čtyři poslední mu přinesla zasloužený úspěch, není hudba jediným zdrojem jeho obživy. Isakov přes den pracuje na své farmě a své největší zálibě – hudbě – se věnuje většinou až po večerech. Ve studiu na své farmě nahrál také své letošní, temnější a rockovější album Evening Machines.
Sofia Kordič napsala osobní, emotivní i dost krutou prózu o válce a zlu, které dříme v každém z nás; neměla přitom potřebu vymýšlet příběhy, fabulovat, stačilo jí zaznamenat to, co kolem sebe v letech, kdy se její rodná země doslova zbláznila, viděla. Teskná, bezvýchodná a místy snová próza po dvou stech stranách naštěstí pomalu dospěje k úlevnému závěru – k pocitu, že na světě může být i krásně.
„Nejkrásnější tvůrčí oblast leží na hranici mezi zvukovými efekty a hudbou,“ prohlásil jednou režisér David Lynch. Seriál stručných profilů umělců převážně z elektronické scény, kteří hledají neobvyklé postupy a pracují s neobvyklými zvuky. Max Cooper na sebe upozornil jako autor originálních audiovizuálních představení i jako zručný remixér skladeb jiných autorů. Na kontě má však především tři pozoruhodná alba: Human, Emergence a One Hundred Billion Sparks.
Kniha noci není oddechovým čtením, ale prózou pro náročného a trpělivého čtenáře, který je ochoten se celé dny brodit v tom nejodpornějším bahně současného světa. Calderón mu to svým komplikovaným stylem s množstvím různorodých postav, spoustou dějových odboček a kompozicí vycházející z počítačové hry tetris nijak neulehčí. To však rozhodně neznamená, že by Knihu noci neměl číst.