Některé věci kolem nás nemusí mít žádný praktický význam. Jsou krásné samy o sobě. Když je má člověk v sobě, je bohatší. Jde o bohatství, které se nedá vyčíslit ani ukrást.
Moderní revue pro současné umění je stránka, která se snaží soustředit na jedno místo co nejzajímavější věci ze současné kultury: především literatury a hudby, okrajově i fotografie a filmu. Nesází na aktuálnost, ale na pečlivý výběr, názorovou konzistentnost a nezvyklé úhly pohledu. Moderní revue pro současné umění preferuje neokázalost a zaměřuje se na emoce a intimitu v současném umění. Od září 2013 platí, že téměř každé pondělí je na www.moderni-revue.cz něco nového.
+ + +
Na konci života, po sérii dvanácti detektivních románů s Kurtem Wallanderem, napsal švédský prozaik Henning Mankell tři knihy, jimiž si získal respekt i na poli tzv. vážné literatury: svazek vzpomínkových esejí Pohyblivý písek a romány Italské boty a Švédské holínky.
Pouhých sto padesát stran stačí Josefu Pánkovi k tomu, aby načrtl výstižný portrét dnešního světa, vysmál se vyznavačům jednoduchých pravd, postihl šířící se nesvobodu a ještě k tomu napsal křehký milostný příběh, který vzápětí zmizí jako pára nad hrncem. Největší Pánkovou předností je schopnost přesně pojmenovat lidskou hloupost, nesnášenlivost a myšlenkové stereotypy, které se společností šíří jako nákaza.
Knihu smíchu a zapomnění začal Milan Kundera psát v roce 1975 v normalizačních Čechách; rozepsaný román dokončil o tři roky později ve Francii, kam se rozhodl natrvalo odejít. Jeho „kniha stesku po Čechách“ vyšla v roce 1979 nejprve ve francouzském překladu, o dva roky později česky v exilovém nakladatelství ´68 Publishers. Český čtenář, který se k exilovému vydání nedostal, tak musel na román čekat bezmála čtyřicet let. Ten před nedávnem vyšel v autorizované, ale upravené verzi; k původní podobě knihy se tak většina čtenářů nedostane.
Třiadvacetiletý německý pianista Niklas Paschburg se hudbě věnuje již několik let, ale debutové album s názvem Oceanic vydal až v únoru letošního roku. Třičtvrtihodinové album je koncipováno jako příběh se začátkem a koncem a jeho leitmotivem je šumění moře v Baltském oceánu. Rozjímavé nálady se na nahrávce střídají s dynamičtějšími pasážemi a svůj dominující klavír Paschburg doplňuje elektronickými zvuky včetně výrazných basových linek a perkusí.
Glosa k filmovému záznamu koncertu Nicka Cavea, který se pod názvem Distant Sky promítal 12. dubna 2018 v kinech po celém světě. Je to dokumentární film, který jen tak nezestárne. Nick Cave s kapelou Bad Seeds tu totiž – bez přehánění – podává svůj životní výkon.
Za Alpami je moderní román polemického ražení, který programově odmítá mnoho myšlenkových klišé; je i velmi otevřený v zobrazení sexuálních motivů lidského jednání. Pokud David Zábranský v předchozím Martinu Juhásovi přistoupil k demytizaci první republiky a protifašistického odboje, ve svém novém románu jde až do úplné současnosti. Autor, jenž byl svého času srovnáván s Milanem Kunderou, svůj nový román otevírá tématem emigrace, které tu není důsledkem politických tlaků, ale čistě pragmatického rozhodnutí jít za lepším, svobodnějším životem.
Hudba pro noční rozjímání, usínání, spánek a ranní probouzení… Sleep, úctyhodný, více než osmihodinový projekt německého skladatele Maxe Richtera, který byl po vydání v roce 2015 několikrát provedený naživo – v nočních hodinách, s posluchači na postelích namísto židlí. Jednatřicet skladeb na pomezí ambientní elektronické a současné vážné hudby. Mimořádný projekt, který potěší především příznivce neokázalé, hladivé hudby.
Rok 2017 přinesl náročnému divákovi mnoho skvělých filmových zážitků - od drásavých (Čtverec, Zabití posvátného jelena, Městečko Twin Peaks - The Return) přes strhující (Wind River) až po hladivé (Paterson). Zvláštní pozornost zaslouží i maďarské „jateční“ drama O těle a duši, film, v němž se pozoruhodným způsobem kříží ošklivost s krásou a hřejivostí.
Román Davida Zábranského Za Alpami, básnická sbírka Obcházení ostrova Milana Děžinského, obsáhlá biografie Magor a jeho doba od Marka Švehly a Knihy Jakubovy polské prozaičky Olgy Tokarczukové v překladu Petra Vidláka - to jsou podle Moderní revue nejlepší knihy roku 2017.
Pokud někdo Irvina Welshe po vydání Pohlavních životů siamských dvojčat předčasně pohřbil, měl by zpozornět. Ve Slušné jízdě se autor vrací z Ameriky zpátky do rodného Leithu k postavám známým ze svých starších knih Lepidlo a Porno, a těsně před šedesátkou přímo srší energií a vtipem.